První díl mého mistrovského díla je tady. Nebudu sem dávat nějaké zkratky, které by Vám měly děj přiblížit, protože já tomu jaksi nerozumím... :3 Nebudu to tedy prodlužovat a bez dalšího okecávání Vám představuji
Měsíc, hvězdy a noc
,,Tak to by bylo" kývnul spokojeně červenovlasý kazekage, když se před jeho stolem se slovem ,,hai" vznesl tříčlenný tým začínajících písečných ninjů, vyslaných na další misi. Od té doby, co se stal Kazegagem, upynula už pěkná doba, ale zatím, alespoň si to myslel, zvládal tuto funkci dobře. Na jeho pracovním stole se válelo nespočet dokumentů o misích všelijakých typů a obtížností, ale i informace o ninjích nejen z Písečné, ale i z jiných skrytých vesnic. Z jedné složky právě vypadl list s informacemi o členovi Listových ANBU, když se dveře bez klepání rozrazily a do místnosti vtrhla Temari, blonďatá dívka s čtyřmi malými culíky a obrovským vějířem na zádech, pronásledovaná Kankurem, rozčepýřeným brunetem, s fialovými znaky na tváři a s několika dobře skrytými ovynutými loutkami.
Gaara téměř nespatřen zvedl hlavu a s mírným náznakem pobavení pokývnul na své dva sourozence, ať se posadí. Kankurou s úsměvem na tváři nabídku přijal a s odfrknutím se rozvalil na židli. Temari se jen ušklíbla, když sledovala svého hnědovlasého bratra jak se válí v křesílku a spustila nespočet informací tak nahlas a tak rychle, že oba píseční bratři byli rádi, že slovní "útok" přežili. Zatímco Kankurou se stále vzpamatovával, Gaara už v pohotovosti nabídl Temari křeslo k sezení. Blondýnka nechtěla přijmout, ale když viděla výraz svého nejmladšího bratříčka, raději si sedla a čekala, co bude následovat.
,,Milá sestřičko" spustil mírně Gaara. ,,Vážím si toho, jak jsi horlivá, ale nepřeháněj to, prosím". Temari zrudla, a v křesle se posunula trochu níž. Gaara se šibalsky usmál ,, tak, a teď mi to prosím zopakuj ještě jednou v klidu".
,,znova" řekla v poklidu dívka s kratšími hnědými vlasy s odlesky červené, a s fialovým pírkem na uchu. Na krku měla černou čelenku se znakem Konohy a oblečena byla do černého setu. Na podporu se usmála a klekla si ke svému svěřenci, aby měli oči ve stejné výšce. Zrzavý malý ninja, který sotva vyšel z akademie, už byl pod vedením mladé sensei. "ničeho se neboj, všechny techniky zvládáš na velmi slibné úrovni, stačí si jen věřit" promluvila k němu tichým, klidným a vyrovnaným hlasem. Zítra spolu zkusíme něco úplně nového. Zrzek vykulil oči v nehraném překvapení a začal skákat po trénovací louce, na které se nacházely. "co to bude?! Jaká nová technika???" začal vyzvídat hned, co se z prvního radostného šoku probral. Dívka chvíli nic neříkala a jen se tajemně usmívala. Když už ale zrzek začal vypadat nervózně, odpověděla mu zcela stručně
"Rasengan"
Zrzkovy oči se rozzářily. "Vážně?! No, to je-to je PARÁDA!" zaradoval se
"Ale ať tě ani nenapadne, přemlouvat mě na dnešek" zarazila žáka, který se právě nadechoval, a jak ho dobře znala, chtěl se to naučit hned-jako všechno ostatní. Když spatřila jak je zklamaný, povzdechla si.
"co by jsi řekl, kdybych tě pozvala na Rámen?" usmála se Hatarri (naše mladá kunoichi)
Zrzkovy se hned zlepšila nálada a vrhnul se dolů z kopce, do Konohy. Když ho Hatarri pozorovala, jak se vrhá dolů do vesnice a křičí "Rámen! Rámen!" se zvláštně sladkým úsměvem zašeptala "připomínáš mi Naruta…" a vydala se za ním…
Tak, to je zatím jen předmluva, povídka bude vycházet každou sobotu, takže příští týden počítejte s další :3 doufám, že jsem vás trochu upoutala...
Zdraví Kurokumo-chan


















































Jop, celej Naruto. A já se k němu přidám: "Rááámeeen, ráámeen!" x3
Moc krásně píšeš ;) Těším se na další kapitolu :)