Jak to všechno začíná a jak to všechno končí

28. září 2013 v 11:12 | Kurokumo-chan |  Můj svět
Rozhodla jsem se, udělat další rubriku, jménem "Můj svět". V poslední době neustále o něčem přemýšlím, jsem zamlklejší, a více otevřena duchovním (převážně Buddhistickým) věcem. Jedna z mých nejtěžších otázek je "Jak to všechno začíná, a jak to všechno končí" což by se dalo popsat asi jako "Jak funguje život". Jasně, chápu a znám fyziologické příklady a příčiny, ale nemyslíte si někdy, že je v tom něco víc? Např. co nesčetné množství důkazů a knih od autorů jako je třeba Brian L. Weiss, který "dokázal" že jedna duše má mnoho těl, a žije ve své podstatě věčně. Co občasné záblesky vzpomínek, které jste přece "neprožili". Mohla bych pokračovat, ale je toho spousta, spousta pro jednoho člověka a jeho mozek, který ani neumí využít. Ano, přesně takovéhle myšlenkové pochody se mi honí hlavou.
Dobře, udělejme si v tom tedy pořádek. Vše začíná "oplodněním" jak už jistě všichni víte. Ale! Opravdu? Víte, jsem toho názoru, že vše začíná v jiném prostoru, mimo naši "realitu". Přebývají tam duše, které se připravují na nový život, a předem si ho naplánují. Tj. kdy a kde se narodí, komu, a potom celý jeho život. A tak se osudy všech duší propojují, a tvoří tak náš svět.
A co smrt? To je jedno z nejdelikátnějších společenských témat. Občas se mi zdá, jako by se svět smrti bránil, utlačoval ji do pozadí a tak se ji snažil zbavit. Ale čeho tím dosáhneme? I kdybychom staré nebo nemocné lidi zavřeli někam daleko od nás, smrt tu pořád bude, jen ji neuvidíme. Je to přitom tak přirozené. Všechno a všichni jednou zemřou, nebo se zničí, či rozpadne. V tom je smysl života. Žít ho, učit se a poznávat nové věci, dokud máme tu příležitost. I když musím přiznat, že to tak často nedělám, protože se velmi ráda lituji. Jsem si vědoma toho, že je to špatně, ale bohužel, je to tak.
Uvedu příklad lidí, kteří zažili klinickou smrt. Viděli osoby, které jim byli blízké, ale už dávno zemřeli. Pociťovali teplo, klid a duševní rovnováhu. Mnozí z nich to popisují slovy "Byl to ten nejkrásnější pocit, který jsem kdy zažil", nebo "Cítil jsem se lehký a klidný jako anděl". Doktoři sice tvrdí, že tyto pocity a vjemy jsou způsobeny tím, že mozek má málo kyslíku a proto začíná vidět, cítit i slyšet něco, co se doopravdy neděje. Ale já nevím. Je to hodně rozporuplné. Na každé straně mají dobré argumenty i důkazy, takže je pak na Vás, jak to všechno cítíte.
Tak, o tomhle já přemýšlím. Doufám, že to nikomu nevadí, kdo to nechtěl číst, nechť to nečetl. V poslední době vidím v psaní určitou záchranu, jakési pomocné lano, které mě drží nad propastí životních trablí a nesmyslných a malicherných starostí. Ano, tohle je puberta...
Jen Vás všechny chci upozornit, že se jedná pouze o mé vlastní přesvědčení, a nikomu nemám za zlé, že je jiného názoru, nebo že mě od teď považuje za cvoka. Hezký den!

Kurokumo-chan
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 a2l a2l | E-mail | Web | 28. září 2013 v 18:43 | Reagovat

Zrovna v úterý jsme měli v NOSu (Nauka o Společnosti) takovou debatu. Zrovna jsme probírali filozofii, a náš učitel se docela rád odklání od tématu výuky, tudíž jsme zakotvili na "základních filozofických otázkách", jako je třeba ta, o které jsi se tu rozepsala.
Pokud něco jako duše existuje, pak bych se přikláněla k Tvému názoru, že duše prožívá několik životů své poznatky z nich si neustále nese s sebou. Teď jde ale o to, jestli si tuhle věc o "duši a nekonečném životu" nevymyslelo právě ze strachu ze smrti.
Také mi to připomíná dva uplynulé roky, kde jsme měli v hodinách angličtiny jednu profesorku, která v posmrtný život věří. Docela dost se tomu věnovala v našich hodinách a pouštěla nám o tom filmy a tak, všichni ji měli za blázna. Já ji teda za blázna neměla, alespoň jsem se, pokud je to s duší pravda, něco naučila a budu vědět, co mám dělat, když umřu a tak :D
Moc hezký článek, takový k zamyšlení, k relaxaci :) Díky za napsání ;)

2 Kurokumo-chan Kurokumo-chan | Web | 28. září 2013 v 20:26 | Reagovat

To znám, naši učitelé se také véélmi rádi odklánějí od učiva, za což jsem jim nesmírně vděčná, protože jinak bych už měla mozkové závity rozskřípané jako starý mlýnek xD (ty přirovnání jsou v poslední době čím dál tím lepší a lepší :D)
Jinak díky za pochvalu, a samozřejmě nemáš zač ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama




Stamps by: Google and DeviantArt
"A komu se nelíbí, Nechť si klobouk políbí"