Tak je to tu, povídka pro mé milované čtenáře :D Doufám, že jste alespoň trochu spokojeni, jak říkám, byla to moje první povídka, takže to na ní je znát...
Více v "celém článku" :)
,, výborně,, zamumlala si pro sebe Tsunade, když si četla Gaarovu odpověď.,,Vyřiďte prosím všem začínajícím učitelům, ať se vydají k hlavní bráně, do večera musí vyjít z vesnice!,, křikla na prvního ninju, který se v její kanceláři nachomýtl.
,, Ale pohněte s tím!,, dodala po chvíli, kdy se ninja zřejmě rozhodoval, zda něco nenamítnout, ale když viděl výraz v Tsunadinných očích, ihned se vydal do ulic se vzkazem. Za několik minut měl oběhnuté všehny, až na nějakou Hattari-san, prý velmi nadějnou učitelku s Kekkei Genkai a úžasnými schopnostmi učit lidi. Ale ať dělal co dělal, nemohl ji nikde najít. Běhal v panice po ulicích, když najednou narazil do nějaké ženy a plácl s sebou o zem. Byla mladá, mohlo ji být tak 16 let. Ninja se trochu začervenal a zvedl oči, aby viděl té ženě do tváře. Uviděl usmívající se, milou a trochu červenající se dívku, která mu právě podávala ruku, aby mu pomohla zpět na nohy. Ninja ruku ochotně přijal a stále trochu červenajíc naznačil, že se omlouvá.
Kunoichi se jen zasmála ,, to je v pořádku. Takové věci se stávají jen pracovitým lidem. Kam tolik spěcháte, mohu-li se zeptat,, otázala se dívka.
,, oh jistě. Nesu naléhavý vzkaz jisté kunoichi, která je začínající učitel, myslím že se jmenuje Hedkari nebo tak nějak,,.
,, ale, ale, není to Hatarri? Rozesmála se opět dívka.
,, hmmm, podívám se, podívám se, opakoval ninja, prohledávajíc papíry, které mu při nárazu vypadly z ruky a rozlétly se všude kolem.
,, a-ano! Asi ano! Vy ji znáte?,, zeptal se ninja.
,, jo, myslím, že úplně nejlíp,, s touto odpovědí se dívka na ninju zadívala s podivně tajuplným výrazem.
,, a-ano?,, vymáčkl ze sebe pouze ninja. Kunoichi se stále stejným výrazem chvíli mlčela, ale najednou se ještě jednou rozesmála.
,, omlouvám se, že vás tak trápím, já jsem Hatarri, jaká náhoda, že?,, usmála se dívka. ,, co mi tedy chcete?,, zeptala se.
,, mám pro vás zprávu od Tsunade-sama. Máte si okamžitě sbalit věci a do večera být u hlavní brány. Začínající konoha učitelé půjdou do Suny, země Gaary-sama, aby si vyměnili zkušenosti s tamními učitely a zkusili pracovat s jinými žáky,,
,, hmmm, dobře,, dodala jen dívka. ,, děkuji za vyřízení,, křikla za sebou, už běžíc rovnou domů, aby si mohla zabalit věci.
Slunce se ještě ani nechystalo zapadnout, a všichni učitelé už stáli nedočkaví u hlavní brány. Měla je vést právě Hattari a byla z toho pěkně nešťastná. V Suně totiž nikdy nebyla a navíc neměla ani čas podívat se pořádně do mapy. Byla tak natěšená, že na něco jako je mapa dočista zapoměla a také to, že celou výpravu povede ona se dozvěděla až u brány od Tsunade, která všechny vyprovázela.
,, ehm… Ts-Tsunade-sama…?,, oslovila ji téměř neslyšně Hatarri. ,, m-myslíte, že je to správné, nechat MĚ vést tu výpravu? P-pochop-pte, j-já…,,
,,Tak hele!" Obrátila se na ni Tsunade." Myslím, že to je to nejlepší, co teď můžu udělat. Jsi z nich ta nejsilnější a jsi obdařena velmi silným Kekkei Genkai jasné?! Věř si trochu, ženská!,, zanadávala na oko Tsunade a usmála se. ,, věřím ti. Doveď všechny v pořádku, ano?,, při těchto slovech si ji Tsunade stále měřila pohledem, a pak tajuplně spokojeně kývla. ,, h-hai!,, vymáčkla ze sebe Hatarri. Byla divně polichocená, ale stále pěkně nervózní. Právě, když se zamyšleně zakousla do rtu a snažila se vymyslet, jak se z toho vymanit, křikla Tsunade ,, tak šťastnou cestu. A drž se holka!,,
Kunoichi jen na sucho polkla, přidala do chodidel čakru a vznesla se se svým týmem nad větvě stromů blizoučkého lesa. ,, tak dobře, uklidni se, všechno je sice na tobě, ale tvůj tým je také silný, Tsunade ti věří! Tak do toho dej všechno!,, pomyslela si v duchu a vyrazila kupředu...
Byla noc. Přesněji půlnoc a Hattari marně přemýšlela, kolik dnů už jsou mimo listovou vesnici. Všichni spokojeně oddychovali pod svými přikrývkami (snad to nezní úchylně :D) dívka se po všech rozhlížela a měřila je pohledem. Pak se opět pustila do počítání dnů a došla k číslu 10. Už deset dní se snaží dostat do Suny.
,, ale jak mám sakra vědět, jestli se tam vůbec dostaneme, když ani sama nevím, jakým směrem se vydat. Kurňa to je děs,, odfrkla opovrhovaná sama sebou a zahleděla se do temně tmavočerné oblohy. Hvězdy tajuplně poblikávaly a oheň u jejích nohou už pouze trochu čoudil. Seděla na vyvýšené mýtině, kolem ní les a před ní nebezpečně veliký měsíc v úplňku. Někomu by to mohlo přijít romantické, ale Hattari rozhodně ne. Po zádech jí přejel pocit mrazu a ona se snažila nemyslet na pořádně strašidelné prostředí kolem ní (no tak byla trochu srab no, každý se něčeho bojí, i když má Kekkei Genkai :D). Zavřela oči a myslela na to, co ji řekla Tsunade. Od té doby si to pořád opakovávala a stále nemohla přijít na to, jak ji mohla Tsunade říct tak hezkou věc. Zrovna jí. Váží si jí snad jenom proto, že má Kekkei Genkai? Najednou ji ale z jejích myšlenek vytrhl zvuk a hned poté ji cosi nebo spíše kdosi pohladil po vlasech. Vytřeštila oči, chtěla křičet, ale místo toho ze sebe dostala jen tiché pípnutí. Někdo se jí mezitím naklonil ke krku a mezitím co se jeho rty dotékaly jejího ucha, (teď, podle hlasu už dobře věděla, že je to muž) zašeptal jí ,, co tady dělá taková kráska? Sama uprostřed noci?,,
,, abys věděl, já tu nejsem sama, je tu spousta lidí z mého týmu!,, zařvala na toho někoho, který ji stál stále za zády, mimo dosah jejího zorného pole. Chtěla všechny vzbudit, ale nikdo tam nebyl. Peřiny byly prázdné a kolem byla krev. Ne moc, ale stačilo to na to, aby ji dívka viděla i ve tmě. Teď už propadla panice.
,, proboha co po mě chcete?! Co jsem vám udělala, co jste udělali mým přátelům?! Odpověz!,,
Z očí ji vytryskly slzy a ona se sesunula na zem. Někdo se k ní přiblížil, nedokázala ho přesně zaměřit, ale z toho, co ve tmě dokázala vidět usoudila, že má culík a jakýsi divný plášť a jeho oči se ve svitu měsíce tajuplně leskly, házejíc podivný, červený stín. Ty oči byly červené. Dokázala to poznat. Takové už někde viděla, ale kde?
,, sakra,, zamumlala a snažila se vstát. Ale on byl rychlejší. Přitiskl ji silně k zemi a do ucha ji zašeptal ,,tak rychle se nevykroutíš. Jsi sice silná, ale ne tolik, jako já,, a přitom se škaredě usmál.
Hattari si to nedokázala vysvětlit, ale i když nevěděla co s ní udělá, ani kdo ten někdo je, i když se jí dotklo jak se jí vysmívá, že je slabá, stejně ji něco tajuplně přitahovalo blíž, blíž k té temné osobě, jejíž oči svítily jako šelmí.
,, k-kdo jsi?,, zeptala se tichým, přerývavým hlasem, aniž by přestala hledět do jeho očí.
,, myslím, že říkat ti to, není ten nejlepší nápad,, zasmál se opět škaredě a vstal, aby ji uvolnil ze svého sevření a ona mohla vstát. Když se postavila, jenom se na něho dívala, nedokázala spustit pohled z těch očí. A také si nedokázala vysvětlit, co ji k němu tak táhlo. Chtěla ho políbit, tak strašně moc. Ale zmohla se a hrdě vypnula krk.
,, tak co se děje, já myslel, že se bude bojovat,, křikl trochu nevěřícně.
,, nikdy nebojuji s nikým, komu nevidím do tváře,, zařvala na něho naštvaně ,, okamžitě se ukaž, jinak poznáš následky!,, křičela dál.
,, ale no tak, uklidni se,, špitl tajemný stín a než se k němu stačila rozběhnout, aby mu jednu vrazila, stín se najednou vypařil a ona stála jako opařená.
,, Sakra co se to děje?! Je tady někdooo?,, křičela marně. Nikdo ji neslyšel. Sesunula se na jeden kámen a těžce oddychovala. Tohle nebylo pěkné, ani trochu. Nedokázala ochránit svůj tým, neví jak se dostat do Suny, je v tomhle proklatém lese úplně sama. Zachvěla se a po tváři ji ztekla slza. Poslední, co viděla než zavřela oči, byly koruny temných a starých stromů, které se kývaly do rytmu větru a tiše šeptaly tajuplnou píseň pánů lesa…
Omluvte prosím menší gramatické chyby a to, že se Hatarri jmenuje jednou HaTTari, a v zápětí HataRRi, trochu mi to tam vypadlo a jsem jíná to opravovat -_- Díky za případné komenty! :)
Kurokumo-chan


















































Moc super dvojdíl! Abys věděla, tak když se tam objevil ten "záhadnej chlápek", tak jsem si skoro ucvrkla! Takový milý překvapení x3
Už teď se těším na další díl! :)