Leden 2014

Hello monsta >.>

29. ledna 2014 v 18:56 | Kurokumo-chan |  Filmy, seriály, písničky
Yo! ^^ Jednou jsem takhle projížděla Devin a narazila přitom na jeden velmi povedený obrázek od Gabbi. To víte že mi to nedalo a na video v popisku jsem se musela kouknout. Už jen proto, že je na obrazu i Markiplier! -
-Tak jsem to udělala :D a musím se s Vámi o to video podělit taky, protože to jednoduše ani jinak nejde. Je to absolutně super, asi jediný rap který beru a co se mi tak zdá, tak tam zpívá právě i Mark (což by odpovídalo, když je na obrázku i ve jménu videa, baka! -_-)

Jinak z dnešního dne- byli jsme se třídou na menším výletě s nejlepší učitelkou ve škole (hell yes!). Bylo to zkrátka super, krátká návštěva historického skanzenu a pak oběd a cukrárna :3
Domů jsme se vraceli vlakem, a jelikož jsme s kamarádkami neměli co dělat, seskládali jsme menší "příběh". Původně to mělo být na způsob slovního fotbalu, ale pak se to tak nějak zvrtlo :D Můžete posoudit...

Archeolog uprchl globálnímu luxování v úterý k opilému indiánovi.
Upil vodku a ležel u limonádové ústřice. Energeticky enormní kus nohy slyšel jeho hulákání
a atraktivně nosil enormní akumulátor. Pak našel rychlou atomovou ústřici, která uměla cíleně apelovat na exekuci.

Nuže tak... Asi by s námi nikdo jezdit nechtěl, taky proto, že kluci orvali včechny rampouchy v dosahu a hulákali o tom, že si kupují Call of Duty v info automatu. Yep, jsme fakt prdlá třída, ale alespoň je sranda...

Kurokumo-chan ^^

N.O.C

17. ledna 2014 v 20:05 | Kurokumo-chan |  Téma týdne
"Mami, já tam nechci!" lamentovala malá holčička s pláčem u matčinných nohou. Po tvářích jí tekly slzy.
"Ale no tak zlatíčko, určitě si to tam užiješ, budou tam všichni tví kamarádi a paní učitelky, které na vás budou dávat pozor, nemáš se čeho bát." usmála se mladá žena a políbila dívku na tvář.
"Ale... Ale mami, bude tam Tma... Ta Tma!"
Matčiny rysy v tu chvíli ztvrdly. "Nemluv už o ní, víš kolikrát jsme se o tom bavili, už mě to unavuje, tma nic není, je to jenom fáze dne!" Rozkřikla se.
Děvčátko vykulilo oči. "Ale-" "Dost! Prostě pojedeš, užiješ si to tam." zakončila matka prudce debatu. Děvčátko stále usedavě plakalo, když se žena opět usmála a pohladila dítě po tváři. "Yo, neboj se, máš jen moc bujnou fantazii. Taky jsme ji mívala..."
Děvče vykulilo svá velká, od pláče rudá kukadla a zamračilo se. "A v tom to je! Vy dospělí ničíte své já, potlačujete city a emoce, chováte se tak, jak je od ostatních předpokládáno, že se chovat budete! A dětem nic nevěříte, nic..."
"Ale Yo, to přece není-" žena nestačila větu doříct, dívka totiž popadla malý kufřík ležící vedle ní a vyrazila z domu. Běžela dlouho, aby se přesvědčila, že jí matka nedohoní. Hlavou se jí mezitím honilo přímo moře myšlenek, přelévaly se sem a tam, a jako příliv a odliv postupně vytvářely více a více pochybností.
"Zvládnu to, dokážu matce že nejsem blázen, že... že Ona neexistuje...
***
Za dvě hodiny už dívka zpívala s jinými dětmi a učitelkami písničky. Noční škola není zase tak špatná, pomyslela si a usmála se. Všechno bylo báječné, až do jedné chvíle...
"Tak děti, kdo bude tak statečný a splní "bobříka odvahy?" Zahalekala jedna z učitelek, když hodiny na zdi ukázaly půlnoc.
"Já Já!" volali děti jeden přes druhého. Yo se zhrozila. Tohle- tohle ne. S tímhle nepočítala. "Snad si nevšimnou že nepůjdu" Pomyslela si. Ale to byl omyl. Děti si všímají nejvíce.
"Podívejte!" vykřikl jeden z chlapců. "Yo je srab, bojí se!" a děti se smály a ukazovaly, zatímco tam dívka stála a po tvářích se jí kutálely slzy.
"No tak! Yo není srab, jen se jí nechce, viď?" zasáhla jedna z učitelek. Děti se stále ještě chichotali.
"Yo, nemusíš tam chodit... Je to- Je to kvůli té "Tmě"? pošeptala děvčátku učitelka.
"N-Ne! J-Já půjdu!" vykřikla. Nedá se zahanbit, matka měla pravdu, jen se jí to zdá, všechny ty neprosněné noci, všechen ten strach a pláč byl k ničemu, Ona neexistuje!
"Dobrá." usmála se učitelka a otevřela dívce dveře na školní půdu. "Projdi ji až na konec, tam najdeš určitou věc, neboj se, určitě to poznáš. Když ji přineseš zpět, všem nám dokážeš, že jsi moc statečná." vysvětlovala žena úkol.
Všichni se se mnou baví jako s miminem! Prolétlo Yo hlavou.
"Hodně štěstí!" usmála se učitelka a rozrazila naplno staré dveře. Děvče vykročilo do tmy. Do Té "Tmy?"
"Ovšemže ne!" rozkřikla se.
"Jsi v pořádku?" ozvalo se ze zdola pár učitelek, kteří Yo slyšely.
"Ah, ano!"
Půda byla tmavá, všude ležely vrstvy prachu a trámy spolu s všelijakým haraburdím snižovali viditelnost na úzkou cestu, na kterou svítilo jen tlumené měsíční světlo z pár vykířů. Děvče stále šlo, ale jakoby konec ani neexistoval. Neslyšela ani učitelky a děti z otevřených dvěří odkud před chvílí vyšla. Najednou se kolem ní prohnal studený vítr. Otřásla se. Všechno bylo tak povědomé, tak moc stejné...
Stín se mihotl po dívčině pravém boku. Hned po levém.
"Ne... NE!" křičela Yo. Ona měla pravdu, Tma, přišla... Nepřežije, věděla to. Potřebovala vzkaz... Musí dát všem vědět, že nebyla blázen... Ona ne... Horečně začala přehrabovat harampádí, zatímco se stín kolem ní přibližoval. Našla starý papír a kus cihly, která oranžově barvila...
***
Druhý den ráno stálo před školou alespoň pět policejních aut. Učitelky přes sebe měly přehozené deky, zatímco je policisté vyslýchali. Děti seděli sklesle opodál, několik holčiček a chlapců brečelo.
"Je to tvoje vina!" rozkřikla se najednou Mia na chlapce, který v noci osočil Yo že je "srab".
"Nemuselo se to stát! Proč jsi tak hloupý?!" Brečela dívka. Všude bylo ponuro, šedivo, a přestože už bylo dopoledne, stále byla podivná Tma...
Večer vyšlo policejní prohlášení. Na půdě se nic nenašlo, nic, jen stopy malé Yo, které končily u jednoho stohu starých učebnic. Našla se jen jedna malá kapička krve, podle výsledků opravdu patřící dívce. Celý případ byl za nevyjasněných okolností uzavřen.
Dívčina matka za pár týdnů zemřela. Nikdo nezjistil jak, ale už dlouho se šuškalo, že dceřinu smrt přisuzovala sobě...
***
O 50 let později se škola zavřela. Všichni brzy zapomněli, nikdo si na Yo a její rodinu nevzpomněl. Pár žáků pomáhalo vyklidit starou půdu. Jeden z chlapců zrovna vynášel učebnice, když ze stohu vypadl jakýsi papírek. Podíval se na něj... Asi jen nějaký žert, ušklíbl se a zahodil ho do kouta. Ten papír nebyl obyčejný vtip, bylo to staré rozloučení...

...
Kurokumo-chan

Naruto, LotRO a Sherlock

11. ledna 2014 v 11:44 | Kurokumo-chan |  Filmy, seriály, písničky
Zdravím! ^^
Ze všeho nejdříve bych Vám chtěla říct, že jsem si konečně koupila grafický tablet (Tímto děkuji A2l a sestře mé kamarádky za rady, obě dvě jste se shodly na Wacom Intuos pen, myslím že mi to bohatě stačí, veledíla stejně keslit nebudu :)
Samozřejmě jsem se hned pustila do malování (v malování :D, nebojte, pořídím si něco lepšího). Nevím, jak se to stalo, asi to bude mým Sherlock obdobím, ale hodně rychle se zrodily desítky obrázků o Sherlockovi a pár o Narutovi. Celý tenhle článek tak můžete brát jako prezentaci mé práce :D
Více raději v celém článku


Sherlock BBC

8. ledna 2014 v 16:45 | Kurokumo-chan |  Filmy, seriály, písničky
Koho by to napadlo? Já, věčný zastánce jednoho, či dvou filmů a pár seriálů, jsem se konečně otevřela *ehm* novým věcem. Díky tomu, že naše angličtinářka trpí chorobnou obsesí na Sherlocka (BBC verze). S naší třídou jsme se na to dívali s titulky, a dneska s vyšší třídou opět (sloučená hodina). Z úplného počátku jsem o něčem jako "moderní Sherlock" nechtěla ani slyšet. Sherlock je prostě jen jeden, a žádný jiný. Omyl. A to přímo historicky velký omyl. Musím říct, že první sekunda je pro mě vždy utrpení, protože (začíná spoiler, ale ne tak velký, a jen z prvního dílu... zatím :D) to začíná tím, jak má John Watson (Martin Freeman) sen (spíš noční můru) o jeho zážitcích z války. Vzhledem k tomu, že učitelka nikdy nenastaví nějaký tišší zvuk, ve chvíli kdy hudba spustí, vojáci střílí, pobýhají, křičí, v naší třídě to vypadá skoro stejně :D Nepřejte si to zažít, ten zvuk je příšerný.
Prvních pár minut jsem se dívala jenom z donucení, a každých pět vteřin kontrolovala kdy přijde vytoužený konec hodiny. Ale pak se to tak nějak stalo, a já hltala každé jejich slovo. Značně k tomu napomohla role už zmiňovaného herce Martina Freemana, který mě držel u filmu prvních pár minut (ano, uhodli jste dobře, jeden z mých nejoblíbenějších herců, ne jenom kvůli Hobbitovi). A pak, když se ukázal Sherlock a pak i Watson dohromady, málem jsem se přilepila k plátnu XD. Zatím jsem viděla pouze první díl, ale momentálně stahuji druhý (příšerné tři hodiny). Děj je fenomenální, což je podle mě způsobeno tím, že se scénáristi opravdu drželi knižní předlohy samotného Sira Arthura Conana Doyla, a jejich "loajálností" k charakterům postav. Celý pocit je dostíněn potmavlou obrazovkou, ponurými objekty a mysteriózností Anglie samotné. Nedá se ale říct, že by se člověk celý film kousal do rtu a klepal se na křesle strachy. Na tohle zřejmě autoři taky mysleli, a pro slabší povahy přidali spoustu vtipných scének. Nejběžnější je, že si všichni myslí, že jsou... partneři- že spolu prostě chodí, u čehož jsem dostala tak strašný "výtlem" že jsem se opravdu styděla (no považte, sedíte ve třídě plné lidí, dvojice na plátně se mezitím obtloustlý mužík v hospodě snaží nepatrně zeptat, jestli spolu mají intimní vztah, a vy se "řehoníte" na celé kolo. Ano, je to ostuda :D)

Víš že si často kladu tu samou otázku?

Kurokumo-chan

Avatar pro A2l :3

4. ledna 2014 v 15:38 | Kurokumo-chan |  Když se nudím jde to samo :o)
Tak fajn... Vážně nevím, co bych k tomu měla říct, snad jen, že jsem se na to opravdu nevykašlala, a tak trochu jsem udělala co jen šlo... Nevím. Jednu chvíli mě to příjde dobré, pak zas špatné, huh... To je článek na úrovni :D No, každopádně, zde to je, A2l, doufám, že se Ti to bude alespoň trochu líbit :) Jinak, nedělej si starosti, to si ani jako profil dávat nemusíš, já jen neměla nápady, tak jsem ráda, že jsem zabila trochu volného času :D a překvapivě, mě to opravdu bavilo, jen jsem se pak nemohla rozhodnout, jaké pozadí, takže máš tři verze V CELÉM ČLÁNKU ;)
EDIT: Zapomněla jsem dodat, že všechny barvy jsou "přenesené" z Tvého vlastního obrázku, takže by snad všechno mělo být O.K. :D




Stamps by: Google and DeviantArt
"A komu se nelíbí, Nechť si klobouk políbí"